Kočka divoká

Ačkoliv jako kočku divokou laik označí i tu, která žije na ulici, jedná se o zcela odlišnou kočkovitou šelmu. Kočka divoká (Felis silvestris) z volné české přírody téměř vymizela. Naposled u nás byla prokazatelně zpozorována přibližně před 60 lety na území Beskyd a Šumavy.

Od některých koček domácích může být na pohled téměř k nerozeznání. Má mourovaté zbarvení, díky kterému se snadno maskuje v přírodě. V porovnání s běžně chovanou kočkou je však mohutnější, má silnější huňatý ocas a při bedlivém pozorování můžeme najít i další odlišnosti. Jestliže chcete kočku divokou vidět, uděláte nejlépe, když si ji zajdete prohlédnout do zoologické zahrady.

Výskyt v Evropě

Kočka divoká se sporadicky vyskytuje v některých sousedních státech – například v Německu nebo na Slovensku. To svědčí o jejím postupném návratu do volné přírody. V těchto končinách je vedle rysa ostrovida jediným zástupcem volně žijících kočkovitých šelem. Jinak je běžně rozšířená v Evropě, Africe a nebo v Jihozápadní Asii. Jejím poddruhem jsou například kočka plavá nebo kočka stepní, z nichž byla domestikována kočka domácí.

Jak vypadá kočka divoká

Kočka divoká má charakteristické šedohnědé až šedožluté zbarvení. Její hřbet, ocas a nohy zdobí výrazné pruhy. Na hřbetu se nachází ještě výrazný tmavý pás a naopak na břiše bývá zbarvení kočky krémově žluté.

Váha kočky divoké je velmi variabilní, jelikož se pohybuje od 1,2 do 11 kg. Závisí na stáří, způsobu života i na pohlaví. Délka těla dosahuje 47 až 80 centimetrů. Kočky divoké se běžně dožívají 12 až 14 let.

Odlišnosti od kočky domácí

Jaké základní odlišnosti můžeme pozorovat mezi kočkou divokou a kočkou domácí? Zbarvení srsti sice může být podobné, je však další a hustší. Tento rozdíl je možné pozorovat především během zimních měsíců, jelikož kočka divoká je na pobyt v přírodě mnohem lépe vybavena než kočka domácí. Kočka divoká má dále výrazně kratší ocas (přibližně do polovinu délky svého těla), robustnější tělo, větší hlavu a delší hmatové vousy.

Kočka divoká je lovec

Kočka divoká je jak jinak než masožravá šelma, která se na hon za potravou vydává během noci. Při lovu se řídí především zrakem a sluchem. Její potravou jsou převážně drobní hlodavci nebo ptáci. Je schopná ulovit ptáka až do velikosti slepice. Dále do jejího jídelníčku patří také veverky, lasice, ještěrky nebo žáby. Větší kočky divoké dokáží ulovit také zajíce nebo srnče.

Rozmnožování

Kočky divoké jsou samotářská zvířata, která běžně nežijí ve smečkách. Společenské se stávají pouze v době páření časně zjara, kdy si hledají vhodného partnera. Březost trvá přibližně 65 dnů a kočka má najednou tři až pět koťat. Ta přivádí na svět od dubna do jara a stará se o ně až do podzimních měsíců. Poté se koťata osamostatní.

Další články z rubriky



Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *