Kostra kočky

Kostra kočky domácí i dalších kočkovitých šelem není tak výrazně odlišná od kostry lidské, jak by se na první pohled mohlo zdát. Na internetu naleznete výstižné obrázky, na kterých je kočičí kostra pečlivě rozkreslená. Tvoří ji hlava, skládající se z čelistí a klenby lebky.

Na ni navazují krční a hrudní obratle, následují obratle bederní, křížová kost a obratle ocasní. Kočka má samozřejmě i žebra a žebrový oblouk, hrudní kost, lopatky, pažní, vřetenní nebo loketní kosti. Nechybí ani drobné kůstky zápěstní nebo záprstní či kosti prstů. U zadních končetin se pak nachází pánev a kosti stehenní, holenní, lýtkové, nártní, zánártní a kosti samotných prstů nohy.

Základní anatomie kočičího těla

Kosti kočky se příliš neliší od kostí v lidském těle. Jen jsou samozřejmě v mnohem menším měřítku. Některé kosti má kočka navíc (například ocasní obratle), další zase chybí. Kostra je přizpůsobena tomu, aby kočce umožnila rychlý start a velké skoky. Chová se tedy spíše dynamicky. Její tělo není stavěné na dlouhou vytrvalost.

Kosti a obratle v těle kočky

Celkem se v těle kočky nachází až 240 různých kostí a na 500 svalů. Obratle jsou na rozdíl od těch v lidském těle velmi pružné, díky čemuž kočka dokáže své tělo ohnout téměř o 180 stupňů. Stejně jako člověk má 7 krčních obratlů, dále 13 hrudních a 7 bederních. Kost křížovou představují 3 srostlé obratle a až 26 obratlů čítá ocas kočky – zde už je to individuální, jelikož záleží na druhu kočky a délce jejího ocasu.

Ocas kočka využívá k udržování rovnováhy. Jeho funkci můžete imitovat tak, když půjdete po laně s tyčí v ruce. Ocas jí také zaručuje, že i když spadne z velké výšky, dopadne na všechny čtyři tlapky. Samozřejmě svou roli zde má i perfektní zrak a další smysly či reflexy.

Kočičí drápy

Důležitou roli hrají také drápy, které jsou téměř u všech kočkovitých šelem zatahovatelné (drápy úplně nezatahuje pouze gepard). Díky zatažení svých drápů může kočka našlapovat velmi opatrně, téměř neslyšně. Tento pohyb ji umožňují měkké polštářky, kterými jsou vybaveny spodní plochy jejích prstů.

Zatímco přední drápy si kočky běžně obrušují (venku o dřevo, doma o nábytek), zadní si okusují. Někteří chovatelé drápy kočkám zastřihují. To se vyplatí pouze u těch, které žijí výhradně v bytě. Ve volné přírodě by kočka jejich zastřihnutím přišla o svou jedinou zbraň.

Lebka kočky

Kočka má velmi silné čelisti, v mládí vybavené mléčným chrupem, později trvalým. Většina chovatelů ale u kočky mléčný chrup ani nezaregistruje, protože jeho výměna proběhne velmi brzy – již do půl roku od narození. Kočka má celkem 30 zubů (16 na horní a 14 na spodní čelisti).

Skus je klešťovitý a její řezáky by se tedy měly vzájemně dotýkat. Hledí se na to však pouze u šlechtěných plemen. Předkus či podkus se sice považuje za nežádoucí vadu, prakticky ale ničemu nevadí a vaše kočka s ním může spokojeně existovat. Chrup kočky výrazně ovlivňuje i dědičnost, proto se běžně kočky s vadou vyřazují ze šlechtěného chovu.

Další články z rubriky



Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *