Perská kočka

Perská kočka je jedním z nejoblíbenějších kočičích plemen. Je pověstná svými dlouhými chlupy a huňatým kožíškem. Stejně je pro ni typický krátký nos a jakoby zamračený výraz ve tváři. Historie peršanek sahá až do 16. století a tyto kočky se tak řadí k jedněm z nejstarších plemen.

Za jejich předchůdce se označují pouštní a stepní kočky, které žily na Středním východě. Z území dnešního Íránu – tehdejší Persie – se toto plemeno postupně rozšířilo do celého světa. Nejprve byly kočky dovezeny do Itálie a do Francie. Postupným křížením dosáhly dnešní podoby a jako plemeno byly oficiálně uznány již v roce 1903. Perská kočka působí velmi vznešeně. Jejím vzhledem se ale nenechte mást, je báječnou společnicí opravdu pro každého.

Kdo si perskou kočku zamiluje

Peršanka je vhodná pro každého začínajícího i zkušeného chovatele. Hodí se do rodin s dětmi i s dalšími zvířecími mazlíčky. Mnoho lidí touží po perské kočce právě kvůli její husté srsti. U obyčejné kočky se takto dlouhé chlupy vidí jen výjimečně. Proto i peršanky jsou tak moc oblíbené.

Perská kočka je klidná a v porovnání s jinými plemeny koček i méně aktivní. Na žádné dlouhé procházky nebo na neutuchající hru ve večerních hodinách se svým páníčkem ji moc neužije. Nejčastěji vyhledává svůj pelíšek, pohodlné křeslo nebo zázemí pohovky v obývacím pokoji. Tato kočka si bez problémů vystačí i sama. Pokud tedy v práci končíte až pozdě večer, s touto kočkou nemusíte mít výčitky – pokud ji ovšem dopřejete pohlazení, když po něm zatouží. Perská kočka není hlučná a můžete mít jistotu, že vám z domácnosti, zatímco budete pryč, neudělá kůlničku na dříví.

Vzhled perské kočky

Perskou kočku pozná i nezkušený kočičí chovatel. Pokud s kočkou vyrazíte na výstavu, věřte, že se bude zkoumat každý detail na jejím těle. Tělo peršanky je velké, doplněné krátkýma nohama. Hlava je kulatá, posazená na krátké šíji. Srst by měla být hustá, hedvábná a nadýchaná. Jestliže budete kočku krmit kvalitním krmivem, odmění se vám vysokým leskem. Oči mají nejčastěji oranžové, zelené nebo modré zabarvení.

Zbarvení perské kočky

Barva srsti může být plná nebo ředěná. Z plných barev je nejčastější bílá, černá, červená a želvovinová. Mezi ředěné barvy patří modrá, krémová nebo čokoládová. Dostupná je tedy celá škála barevných variací, a to obzvlášť když nevyhledáváte perskou kočku s PP.

Péče o perskou kočku

Perská kočička, co se týká péče, jistě patří mezi ta náročnější plemena. A to především díky hustému kožíšku, který vyžaduje neustálé vyčesávání. Jinak by mohl začít tvořit nevzhledné žmolky, které by i pro samotnou kočku mohly být velmi nepříjemné až bolestivé. Jestliže kožich plstnatí, nesnažte se cucky rozčesávat, ale spíše je odstřihněte.

Perská kočka je dále náchylnější k ledvinovým onemocněním a také kvůli svému krátkému nosu k dýchacím potížím. Některé vady jsou spojené i s mnohaletým šlechtěním této kočičí rasy.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>